Aktuálně máme v OREA Hotels & Resorts o zhruba 200 lidí méně než před příchodem pandemie. Hledáme je všemi možnými způsoby a sázíme i na metody, které někomu mohou přijít opravdu staromódní. My však víme, že fungují, prozrazuje Petra Slabá, HR ředitelka společnosti OREA Hotels & Resorts
Sektor hotelnictví se dlouhodobě potýká s nedostatkem zaměstnanců a jejich vysokou fluktuací, což je problém, který pandemie ještě více prohloubila. Týká se tento problém i vás a jak k jeho řešení v OREA Hotels & Resorts přistupujete?
Týká se nás naprosto jednoznačně, protože obor hospitality byl jedním z těch, kterých se pandemie dotkla velmi výrazně. Měli jsme zavřené hotely, což se samozřejmě odrazilo na počtech našich zaměstnanců. Když se mě tak dnes někdo zeptá, kolik máme zaměstnanců, uvádím dvě různá čísla – před covidem a po covidu. Před příchodem pandemie jsme v OREA Hotels & Resort zaměstnávali zhruba 950 lidí, v současné době máme 500 kmenových zaměstnanců a cca 250 spolupracovníků pracujících na různé typy úvazků. Jsme tak na nějakých 750 lidech, takže stále výrazně pod předcovidovou úrovní. Částečně je to samozřejmě tím, že ne všechny naše hotely jedou na 100 %, i když naše resorty jsou naplněné a Češi využívají ubytování v našich hotelích velice hojně, za což jsme jim moc vděční. Pomáhají nám tak zvrátit ztráty, kterými celý náš obor prošel, a i nadále prochází. Nicméně stále hledáme nové lidi do týmu. Neustále máme otevřených nějakých 50, 60 pozic, které potřebujeme obsadit. Aktuálně jsme tvořili náborový plán na nadcházející sezónu, na letní období, kde máme nějakých 100 zaměstnanců, které budeme hledat.
Jakým způsobem nové zaměstnance hledáte?
Využíváme všechny možnosti. Hledáme klasickým způsobem, tedy pomocí inzerce, a to nejen na tuzemských pracovních portálech. V rámci firmy máme program „Přiveď kolegu“, který odměňuje naše zaměstnance, kteří k nám do týmu přivedou nového člověka, který odměnu získá také. Využíváme cílené kampaně na sociálních sítích, spolupracujeme s agenturami, které nám v rámci regionu osloví konkrétní skupinu lidí. Vrátili jsme se ale i ke starým dobrým metodám jako je reklama v rádiu, nebo v dopravních prostředcích. Víme totiž, že například kuchaři nejsou ti, kteří by přišli z práce domů a brouzdali po pracovních portálech, mají však každý den v kuchyních puštěné rádio. Využili jsme tak i tenhle dnes již „old fashioned“ způsob, jak inzerovat. Například v Mariánských Lázních nám dobře funguje zmiňovaná reklama v dopravních prostředcích. Krajánci, kteří jezdí za prací do Německa, tak každý den v autobuse vidí reklamy typu: „Nechceš si to rozmyslet a pracovat v Čechách? Nabízíme srovnatelné podmínky, využij to!“
Vidíte jako jednu z možností řešení této situace větší spolupráci se středními nebo i vysokými školami?
Ve všech regionech České republiky, kde máme hotely, spolupracujeme se školami. Jak s učilišti, tak i se středními školami, v Praze máme navázánu spolupráci i s Vysokou školou hotelovou. Snažíme se motivovat studenty, nabídnout jim myšlenku, že náš obor je atraktivní a že má smysl se spojit s někým, kdo je seriózní zaměstnavatel, který jim umožní kariérní růst. Před covidem jsme dělali nejrůznější akce, účastnili jsme se veletrhů. Aktuálně je situace trochu složitější, svět se ještě nestihl rozjet a do toho nám teď přišla válka na Ukrajině. Snažíme se ale na naše aktivity navázat. Školy jsou pro nás zdrojem dvou typů zaměstnanců. Jednak k nám studenti chodí na praxi a je skvělé tyto mladé lidi zapojit, učit vychovávat. Následně jsme pak rádi, když se někteří z těchto mladých profesionálů po ukončení studia rozhodnou stát součástí našeho týmu. Smutným faktem ale je, že ne všichni chtějí v tomto oboru opravdu pracovat. Často se jich ptáme, proč vlastně na tu školu šli, když v oboru nadále působit nechtějí. Slýcháme pak od nich, že to mnohdy nebylo zcela jejich rozhodnutí, že ona motivace pro výběr oboru vzešla třeba od rodičů. Oni sami se pak vidí někde jinde. Na druhou stranu nám aktuálně nahrává trend toho, že se spousta mladých lidí zajímá o jídlo, o vaření. Dává nám tak naději, že i do těchto učebních oborů kuchař-číšník jde více lidí, kteří by v něm opravdu chtěli zůstat.
Proč by podle Vás měli lidé, a zejména ti mladí, uvažovat o kariéře v oboru hospitality?
Určitě proto, že je to krásný obor. Když se bavíme s našimi kolegyněmi a kolegy, proč v něm působí, i když je to mnohdy těžká práce s řadou specifik v podobě pracovních víkendů, svátků apod., říkají nám, že tím hlavním motorem je energie, kterou získávají zpět z hostů, radost, že někomu jinému radost dělají. Většina lidí, která v našem oboru pracuje, jsou srdcaři a já osobně si myslím, že je to tak správně. Shodou okolností jsem nedávno četla jeden rozhovor s člověkem, který byl kvůli covidu nucen opustit obor hospitality a našel si práci ve skladu. Se svou novou prací byl spokojený, nicméně na otázku, zda se plánuje vrátit zpět do své původní branže, odpověděl, že určitě – balík se na něj neusměje, neodpoví mu na pozdrav, což mu schází. A to je přesně ono.
Jak těžké je v Česku zaměstnat lidi ze zahraničí?
Jaký dopad měla pandemie COVID-19 na byznys OREA Hotels & Resorts?
Jak složité bylo po pandemii motivovat zaměstnance k návratu a co zafungovalo?
Nejen na tyto otázky odpovídá Petra Slabá v rozhovoru, jehož pokračování najdete v aktuálním čísle časopisu ProfiHR.
