Firmy si stěžují, že nemohou najít kvalitní zaměstnance. Lidé si stěžují, že nemohou najít práci. Jedni hledají, druzí také hledají – a přesto se míjejí. Kde se ztratil průsečík?
Irena Vrbová ze společnosti Porto pojmenovává posun, který mnoho personalistů teprve začíná tušit. Měřítkem úspěchu přestávají být jen peníze. „Dlouhá léta jsme byli zvyklí na poměrně jednoduchou logiku. Dobré známky vedly k dobrému zaměstnání, dobré zaměstnání k vyšší pozici a vyššímu příjmu,“ říká Vrbová. Tato logika ale dnes funguje stále méně spolehlivě.
Práce se podle ní stále více stává součástí identity – ne ve smyslu pozice na vizitce, ale jako prostor pro růst a autenticitu. Právě tam vzniká dlouhodobá motivace, kterou žádná mimořádná odměna nedokáže nahradit. Firmy přitom stále komunikují především mzdu, benefity a kariérní postup – tedy jazyk, který část uchazečů přestává považovat za dostatečný.
Férová odměna zůstává podmínkou nutnou, nikoli dostačující. „Lidé dnes hledají pocit autenticity a naplnění i v běžném pracovním dni. Chtějí mít pocit, že jsou více sami sebou i od pondělí do pátku,“ popisuje Vrbová. Stravenky nebo slevy do fitcentra tento pocit nevyrobí. „Nedokážou vytvořit pocit smyslu, důvěry, respektu nebo sounáležitosti. Ty vznikají úplně jinde – ve firemní kultuře a způsobu vedení lidí,“ dodává.
Problém tedy podle Vrbové není nedostatek kandidátů ani nedostatek pracovních příležitostí. Mění se pravidla hry – a recruitmentu budoucnosti jde o shodu mezi tím, co firma představuje, a tím, co člověk od profesního života skutečně očekává.
Zmíněná analýza pochází od konzultantky, jejíž firma na tomto poli přímo podniká, což je při čtení závěrů vhodné zohlednit. Bezprostředním politickým dopadem teze o „smyslu v práci“ je mimo jiné rostoucí tlak na zákonnou úpravu podmínek flexibility, zkrácení pracovní doby nebo práva na odpojení – témata, která rezonují napříč evropskými parlamenty včetně českého.
Zdroj: tisková zpráva, autorský text