Více jak 50 tisíc Čechů se podle dat Eurostatu setkali s diskriminací v zaměstnání. Ačkoli z prosincového šetření Eurobarometr vychází Česko v této oblasti relativně příznivě, studie ukazují, že realita je podstatně horší.
Poměrově se diskriminace týká častěji žen, kterých se s ní setkalo více jak 30 tisíc. Výrazně u nich totiž převyšuje diskriminace na základě pohlaví, vyplývá to z dat Eurostatu. Tyto informace je nicméně potřeba zasadit do širšího kontextu. „V přepočtu na tisíc obyvatel se u nás s diskriminací v práci setkal 4. nejnižší počet lidí v porovnání s ostatními sledovanými evropskými zeměmi. Jak ale ukazují další studie, mezinárodní průzkumy mají výrazné limity. Například existují rozdíly v kulturním vnímání diskriminace. V některých zemích může být jednání, které je jinde vnímané jako diskriminační, považované za zcela běžné a legitimní, případně se může lišit míra tabuizace takového jednání,“ vysvětluje Milan Mařík z Evropy v datech.
S otevřenou diskriminací či obtěžováním se podle průzkumu „Být LGBTQ+ v Česku“ setkalo během posledního roku 35 % LGBTQ+ lidí, za posledních pět let dokonce 43 %. Přímo v zaměstnání se pak setkal s diskriminací kvůli sexuální orientaci každý sedmý z komunity LGBTQ+. Nejčastěji se jednalo o slovní útoky, ale také o výhružky fyzickým či sexuálním násilím.
Situace v oborech se různí
Situace se významně liší i podle oblasti zaměstnání. Například v rámci veřejného sektoru se LGBTQ+ lidé s útoky nejčastěji setkávají v ozbrojených silách ČR, upozornil na to nedávný průzkum LGBTQ+ lidé zaměstnaní ve veřejném sektoru. Z něho totiž vyplynulo, že 39 % LGBTQ+ lidí v nich bylo během posledních pěti let často vystaveno negativním komentářům a negativnímu jednání. U bezpečnostního sboru to bylo 14 % a ve zdravotnictví 10 %.
Diskriminací se zabýval i prosincový Eurobarometr, ze kterého vyplývá, že přibližně každému sedmému Čechovi (14 %) by vadilo potkávat se v pracovním kolektivu s transgender nebo intersexuální osobou. Naopak pro 77 % by to nebyl problém. Z eurounijního srovnání tak Česko vychází jako 15. nejtolerantnější země vůči transgenderu v zaměstnání.
České průzkumy totiž ukazují, že pozice LGBTQ+ lidí v zaměstnání není ani zdaleka ideální. Například podle Být LGBTQ+ v Česku skrývá svou sexuální orientaci v práci na 22 % LGBTQ+. Mezi hlavní důvody patří strach z reakce kolegů, ohrožení kariérního postupu, obtěžování, napadení či obavy ze zhoršení vztahů. Právě posledně zmíněné stojí za skrýváním orientace podle 80 % příslušníků LGBTQ+ komunity, ještě v roce 2018 to bylo 77 %.
Spousta práce pro firmy
Diskriminace je v Česku trestná, a to i ta na základě sexuální orientace, nicméně realita tomu i kvůli nízké vymahatelnosti neodpovídá. „Opora v zákoně a to, co firma deklaruje, jako svou hodnotu, je jedna věc, klíčová je nicméně skutečná atmosféra na pracovišti. Ta firemním hodnotám totiž často neodpovídá. Není to nicméně jen problém Česka. Z mezinárodního průzkumu vyplývá, že polovina LGBTQ+ lidí není na pracovišti otevřena stran své sexuální orientace. Z dat je přitom patrné, že si často nepřejí skrývat svou orientaci. Už jenom kvůli tomu, že si kolegové povídají například o tom, co dělali o víkendu nebo jaké mají plány na dovolenou. LGBTQ+ ale musí své soukromé aktivity minimálně částečně tajit,“ říká Lukáš Ondřej, který se věnuje tématu diverzity ve společnosti T-Mobile Czech Republic.
Změnit firemní kulturu není jednoduché, ale jak dodává Ondřej, není to předem prohraný boj. „Upravit prostředí ve firmě tak, aby se v něm LGBTQ+ lidé cítili bezpečně, je běh na dlouhou trať. Firma si sice může dát respekt do svých hodnot a realizovat školení pro své zaměstnance, to se ale nemusí setkat s pozitivní odezvou. Úspěšná změna vyžaduje zejména intenzivní a upřímnou komunikaci. Obecně je za dobrou praxi považováno třeba vytváření podpůrných LGBTQ+ skupin, které mohou komunikovat s vyšším managementem. Podobné skupiny lze vytvořit i pro všechny zaměstnance, aby mohli vyjádřit a probrat své postoje a obavy.”
