Polyworking je termín, se kterým se v poslední době setkáváme při debatách o pracovním trhu stále častěji. Označujeme tak skutečnost, že někdo pracuje pro více firem. V Česku to zatím není nijak masový jev, nicméně jsou obory jako kultura, školství nebo IT, kde se s prací pro více zaměstnavatelů setkáváme celkem často.
Nejčastěji jsou důvody primárně ekonomické, kdy si například herci v divadelním angažmá přivydělávají jinou činností, nebo když mají učitelé nebo lékaři více úvazků v různých školách a zdravotnických zařízeních. Pro mladé lidi v těchto oborech bývá totiž často nemožné uživit rodinu z jednoho platu, a tak pracují běžně nad rámec jednoho úvazku. V některých případech je však motivací spíše pestřejší pracovní náplň a dotyčný se pro práci pro více firem či organizací rozhoduje dobrovolně právě proto, aby se vyhnul pracovní rutině.
Velkým impulzem k rozšíření polyworkingu bylo období covidové pandemie, kdy se práce z domova stala normou a po jejím skončení zaměstnavatelé zjistili, že se někteří lidé již nechtějí vrátit zpět do kanceláří na tradičních pět dní v týdnu. Řada firem proto začala nabízet ve větší míře než předtím různé formy flexibilní práce, aby nalákala mladé talenty. Díky těmto okolnostem si řada lidí uvědomila, že má na pracovním trhu zajímavější možnosti než jen klasický full time job pro jednoho zaměstnavatele. Začali si tak přibírat další pracovní úvazky, ať už v podobě kombinace hlavního pracovního poměru a vedlejší činnosti nebo souběžné práce na více projektech pro více firem.
Polyworking je často spojován s využitím moderních technologií a digitálního vybavení. Díky nim mohou zaměstnanci efektivně komunikovat s kolegy, spolupracovat na projektech a přistupovat k potřebným informacím odkudkoliv. Cloudové služby, online nástroje pro projektový management a videohovory jsou v polyworkingu běžně využívané prostředky pro komunikaci a spolupráci v týmu. Stejně tak coworkingová centra jsou relativně novým fenoménem, který se objevil spolu smožností prací na dálku a polyworkingem.
Tento typ práce má samozřejmě i svá úskalí, a to pro obě strany. Člověk, který pracuje v tomto režimu, potřebuje velmi dobrý time management a umět dobře zvážit své síly a kapacity, aby se nedostal do spirály stresu, posouvání termínů a nedotažených úkolů. Na druhou stranu, pokud toto zvládá, je mu odměnou větší životní flexibilita, kdy se může věnovat rodině nebo koníčkům v době, ve které ostatní běžně pracují. Dochází tak ke stírání rozdílu mezi pracovním a osobním životem, a pro takové lidi je proto nanejvýš nutné vymezit si v tomto jasné hranice.
Firmy, které zaměstnávají lidi pracující na dálku na více projektech nebo pro více zaměstnavatelů zase řeší, jak takovou spolupráci nastavit a hlídat, aby byla efektivní a nedocházelo ke zneužívání ze strany zaměstnanců a spolupracovníků. Dalším aspektem je chybějící osobní kontakt, který je pro efektivní spolupráci nezbytný a firmy proto řeší, jak nastavit ten správný poměr vzdálené a osobní komunikace, aby to vyhovovalo všem stranám. Pokud tato úskalí daná společnost zvládne, má motivovanější pracovníky, dobré jméno na pracovním trhu a jako další bonus i nižší výdaje na kanceláře a jejich provoz.
Z výše uvedeného je jasné, že polyworking není vhodný pro každého, ani pro každou práci. Na trhu už ale jsou firmy, které ho dokáží akceptovat a do jisté míry i podporovat. Jsme však v tomto směru teprve na začátku a bude velmi zajímavé sledovat, kam se polyworking posune v příštích letech.
Autorkou článku je Barbora Tomšovská, Managing Director Touchdown Czech Republic s.r.o
